Obvodnímu soudu pro Prahu 2
Francouzská 808/19,
120 00 Praha 2
k č.j. 19 C 94/2017
V Praze dne 7. 8. 2017
Žalobce:
JUDr. Marie Vodičková, nar. 20. 1. 1951, adresa pro doručování: Na Poříčí 1041/12, 110 00 Praha 1
Žalovaný:
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Na poříčním právu 1, Praha 2, 128 01
Vyjádření žalobkyně k vyjádření strany žalované ze dne 29. 6. 2017
Přílohy:
17) Článek v časopisu Týden ze dne 4. 5. 2015
18) Článek v internetovém vydání časopisu Týden ze dne 2. 5. 2015
19) Článek v deníku Lidové noviny ze dne 29. 4. 2015
20) Reportáž na FTV Prima ze dne 23. 4. 2015 – Zprávy
21) Reportáž na ČT 1 ze dne 21. 4. 2015 – Události
22) Reportáž na ČT 1 ze dne 21. 4. 2015 – Události v regionech – Praha
23) Žádost nového vedení FOD o mimořádnou dotaci ze dne 22. 3. 2016
23a) § 46 zákona o rodině – znění ke dni 31. 12. 2012
24) § 46 zákona o rodině – znění ke dni 31. 12. 2013
25) Statistika Klokánků 2006 – 2014
26) Tisková zpráva FOD ze dne 24. 4. 2006
27) Článek v deníku Právo ze dne 27. 4. 2006
28) Článek v deníku Rovnost ze dne 25. 4. 2006
29) Dopis ministru Škromachovi s žádostí o mimořádnou dotaci ze dne 23. 5. 2006
30) Dopis ministru Kalouskovi s žádostí o finanční pomoc ze dne 25. 1. 2008
31) Blog strany žalované ze dne 7. 11. 2008 s názvem „Klokánky a veřejné peníze“
32) Odpověď strany žalované na interpelaci poslankyně Semelové ze dne 25. 9. 2014 včetně komentáře FOD
33) Blog pro idnes.cz Františka Matějky ze dne 23. 4. 2015 s názvem „Opuštěné děti v Klokánku.
Malá rukojmí pro velký byznys za veřejné peníze“ uveřejněný v Parlamentních listech
34) Článek Martina Zvěřiny uveřejněný dne 29. 4. 2015 v deníku Lidové noviny pod názvem
„Nenasytný Klokan“
35) Příslib finančních prostředků z ROP Jihozápad ze dne 22. 1. 2010
36) Oznámení o důvodech zamítnutí pro 5.6. výzvu ROP Jihozápad ze dne 16. 11. 2010
37) Článek Mfd ze dne 22. 6. 2011 s názvem „Hradecký Klokánek má první obyvatele: šestici sourozenců“
S vyjádřením strany žalované ze dne 29. 6. 2017 se žalobkyně neztotožňuje a k jednotlivým námitkám uvádí:
Ad A/1 – 3
Tvrzení, že žalobkyně neodůvodněně vztahuje výroky žalované učiněné pouze ve vztahu k hospodaření FOD na svou osobu, neodpovídá skutečnosti. V předmětném článku strana žalovaná v přímé řeči zmínila příjmení žalobkyně dokonce 6x, přičemž mj. uvedla:
- „Paní Vodičková měla s FOD problémy již před touto novelou.“
- „Paní Vodičková by si měla najmout hodně schopného ekonoma a ten by dal věci do pořádku.“
- „A co já si pamatuji, tak ještě před novelou finanční problémy FOD byly a paní Vodičkové se často povedlo, že dluhy zaplatil soukromý sponzor.“
Posledně citovaný výrok je rovněž uveden s despektem, ačkoli všechny neziskové organizace využívají soukromých sponzorů, protože stát dotacemi obvykle nepokrývá stoprocentně jejich činnost.
Tyto výroky strany žalované, kde žalobkyni přímo v pejorativním smyslu zmiňuje, převzalo množství jiných deníků, týdeníků i televize, např. časopis Týden v tištěné i internetové podobě a Lidové noviny, viz příloha č. 17 – 19 (pro přehlednost pokračováno v číslování předchozích příloh).
V hlavních zprávách FTV Prima (18.22 hod.) byl dne 23. 4. 2015 citován výrok žalované „Paní Vodičková by si měla najmout hodně schopného ekonoma a ten by dal věci do pořádku.“, přičemž redaktor dále uvedl: „Podle ministryně je nefér dávat mimořádné dotace fondu, protože je už v minulosti dostal a nedokázal s nimi dobře hospodařit. Právě na to ministryně upozorňovala už před sedmi lety na svém blogu.“ a vzápětí ze zmíněného blogu redaktorka cituje: „Nemohu se zbavit dojmu, že v řízení organizace musí být něco špatně. Buď jsou opravdu hloupí, anebo prostě drze spoléhají na to, že potřebné peníze ze státu vždycky nějak vydolují.“, viz příloha č. 20.
Dne 21. 4. 2015 strana žalovaná v hlavních zprávách ČT 1 (Události 19.26 hod.) v přímé řeči uvedla:
„Já si myslím, že největší chyba je v systému hospodaření paní Vodičkové ve své organizaci“, viz příloha č. 21.
Dne 21. 4. 2015 v Událostech v regionech – Praha na ČT 1 strana žalovaná uvedla: „Potíže paní Vodičkové se táhnou celá léta. A já bych ráda podotkla, že příjmy Fondu ohrožených dětí za rok 2014 jsou 242 milionů korun. A většina z nich tvoří státní dotace. Všechny ostatní neziskové organizace, ať už provozují tato zařízení nebo ať už provozují jiná zařízení, se s tím, jak jim stát posílá ty finanční prostředky, prostě dokáží vyrovnat. Paní Vodičková s tím má problémy s financováním, jak říkám, nejméně deset let, ne-li déle.“, viz příloha č. 22.
Podobných výroků, kdy žalovaná údajné špatné hospodaření vztahuje přímo k žalobkyni, by bylo možné v monitoringu tisku vyhledat ještě víc. Žalobkyně je však přesvědčena, že výše citované a doložené výroky stačí k jednoznačnému závěru, že výroky žalované nebyly učiněné pouze ve vztahu k hospodaření FOD, ale též a opakovaně ve vztahu k žalobkyni.
Ad B.1/4 – 6
Strana žalovaná uvádí, že ekonomické nedostatky spočívaly zejména v mnohamilionových půjčkách a v opakovaných žádostech o poskytnutí mimořádných dotací, přičemž uvádí přehled přijatých půjček a úvěrů a jejich vracení v jednotlivých letech od roku 2005 do roku 2016.
Z tohoto přehledu, přejatého z veřejně dostupných Zpráv o činnosti FOD, vyplývá, že v letech 2005, kdy byla přijata první půjčka, až 2014 (kdy byla žalobkyně předsedkyní FOD) si FOD od bank a soukromých osob vypůjčil částku v celkové výši 180 591 460 Kč a v téže době na půjčkách a úvěrech vrátil částku 92 947 049 Kč. V prvním pololetí roku 2015, kdy byla žalobkyně ještě předsedkyní FOD, si FOD od dvou soukromých osob vypůjčil částku v celkové výši 500 tisíc korun.
V době, kdy předsedkyní FOD byla žalobkyně, tedy za deset a půl roku, si FOD vzal půjčky a úvěry v celkové výši 181 091 460 Kč a v téže době vrátil na půjčkách a úvěrech částku 92 947 049 Kč, a to podle splátkových kalendářů. Žádná banka ani soukromá osoba si na špatné splácení půjček a úvěrů FOD nestěžovala – jednalo se o dlouhodobé úvěry za účelem rozšíření sítě Klokánků, které každoročně musely pro nedostatek kapacity odmítat stovky dětí, viz příloha č. 25 (statistika Klokánků). V době, kdy žalovaná ve sdělovacích prostředcích masivně rozšiřovala tvrzení o velmi špatném hospodaření žalobkyně, tedy z dlouhodobých řádně splácených úvěrů a půjček zbývala méně než polovina zapůjčené částky, a to částka 87 644 411 Kč. Z celkem uváděných 122 milionů Kč dluhů, které v době této dehonestující kampaně měl FOD, tedy jen částka 34 355 589 Kč byly dluhy po splatnosti, a to převážně vůči Pražské správě sociálního zabezpečení, které po zrušení splátkového kalendáře činily částku 22 milionů korun včetně penále a úroků, jež činily přes 7 milionů korun. Zbývající dluhy ve výši 12,4 milionů korun převážně představovaly nevyplacené mzdy v důsledku jejich zpožďování.
Tyto dluhy po splatnosti vznikly zcela jednoznačně v důsledku novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí platné od 1. 1. 2013 (dále jen „novela“). Je přece logické, že pokud podle výkladu MPSV nebyl přiznáván státní příspěvek na stovky „nadlimitních“, resp. „přespočetných“ dětí, o které Klokánky fakticky pečovaly, ani na děti, které byly na víkendové nebo prázdninové propustce, přičemž náklady na mzdy a energie se nezmenšily, že tyto peníze chyběly a v důsledku toho vznikly dluhy, které do účinnosti novely nevznikaly, ačkoli ani v té době nepokrývaly veřejné prostředky ani zdaleka náklady Klokánků (průměrně pokrývaly ¾ nákladů, nikoli 90 %, jak opakovaně v médiích tvrdila strana žalovaná). Pokud by to tak nebylo, pak by na dofinancování Klokánků nemohlo MPSV poskytnout mimořádnou dotaci ve výši 20 milionů korun – v žádosti o tuto dotaci se uvádějí náklady Klokánků za rok 2016 ve výši 112 milionů korun, předpokládaný státní příspěvek ve výši 70 milionů korun, jiné zdroje z veřejných prostředků uvedeny nejsou – z toho vyplývá, že nebýt mimořádné dotace ve výši 20 milionů korun, šlo by v roce 2016 na Klokánky z veřejných zdrojů jen 62,5 %. Avšak i se započtením této mimořádné dotace pokrývaly náklady Klokánků z veřejných zdrojů jen 80,4 %, viz příloha č. 23 str. 2. Tato dotace ve výši 20 milionů korun byla přiznána pouze pro rok 2016, třebaže za nového vedení už žádné „přespočetné“ děti přijímány nebyly. Žalobkyně však vedla FOD od účinnosti novely dva a půl roku, tedy deficit vzniklý novelou byl minimálně dva a půl krát větší – tedy 50 milionů korun, což je podstatně více, než činily splatné dluhy v době, kdy žalovaná spustila proti žalobkyni dehonestující kampaň (34,4 milionů korun).
Záporný hospodářský výsledek FOD se ztrátou necelých 21 milionů korun za rok 2013 je tedy pochopitelný a je zcela bez pochybností zapříčiněn novelou a jejím výkladem ze strany MPSV.
Až do konce roku 2012 FOD řádně hradil odvody, přičemž opožďování ve výplatě mezd bylo pouze ojedinělé a přechodné, ke konci běžného roku byly mzdy vždy řádně doplacené, a to ještě před výplatním termínem. S tím byli zaměstnanci srozuměni. K tomuto opožďování ve výplatě mezd docházelo zejména proto, že státní příspěvek na děti v Klokánkách byl vyplácen s dvouměsíčním zpožděním, zatímco ústavním zařízením byly finanční prostředky vypláceny na rok dopředu, navíc minimálně o třetinu vyšší než Klokánkům, a na rozdíl od Klokánků i na neobsazená místa.
Skutečnost, že si FOD pod vedením žalobkyně vzal půjčky a úvěry na investice a jen díky tomu byl schopen vytvořit unikátní síť zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek, která poskytovala rodinně orientovanou péči dětem bez ohledu na věk, nemůže být důvodem pro hodnocení hospodaření žalobkyně jako „špatného a velmi špatného“. Podporu tomuto typu péče po ČR požadoval již v roce 2003 Výbor OSN pro práva dítěte, viz příloha č. 13. Díky vytvoření sítě Klokánků se sourozenci nemuseli rozdělovat podle věku, nehledě na to, že péče o děti v samostatných bytech pouze po čtyřech je pro ně vhodnější a šetrnější než ústavní výchova.
Od roku 2002, tedy 11 let, až do účinnosti předmětné novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, tj. do 31. 12. 2012, podle § 46 odst. 2 zákona o rodině platilo, že přednost před ústavní výchovou má rodinná péče v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc a může trvat tak dlouho, dokud je potřeba (§ 46 odst. 2 ZR zněl: „Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.“, viz příloha č. 23a). I v době od 1. 1. 2013 do účinnosti nového občanského zákoníku, tj. do 31. 12. 2013 (na základě vládního návrhu zpracovaného MPSV) platilo, že přednost před ústavní výchovou má péče (jakákoli) v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc a může bez prodloužení soudem trvat tak dlouho jako ústavní výchova, tj. 3 roky (§ 46 odst. 4 ZR), viz příloha č. 24.
V důsledku toho úřady i soudy Klokánky v souladu se zákonem intenzivně využívaly, a z tohoto důvodu byly Klokánky stále plné. Pro nedostatek kapacity bylo nutné každoročně odmítat stovky dětí, viz příloha č. 25 – statistika Klokánků.
Žalobkyně se tedy snažila v souladu se zákonem přizpůsobit kapacitu Klokánků potřebám praxe.
Pouze z darů veřejnosti (a za pomoci řádně splácených půjček a úvěrů) FOD pod vedením žalobkyně zrekonstruoval a vybavil celkem 21 objektů – 16 Klokánků a 5 azylových domů pro rodiny s dětmi. Jednalo se o tyto Klokánky: Žatec, Dolní Benešov, Praha 8 – Kobylisy (r. 2000), Praha 4 – Chodov (r. 2003), Hostivice (r. 2004), Kroměříž Kollárova ul., Chomutov (r. 2006), Pardubice, Litoměřice (r. 2007), Kroměříž, Havlíčkova ul. (r. 2008), Janovice nad Úhlavou, Praha 9 – Kbely (r. 2009), Dlouhá Loučka (r. 2010), Jindřichův Hradec (r. 2011) a Ústí nad Labem (r. 2012). Kromě toho 8 objektů Klokánků a 2 objekty azylových domů FOD odkoupil, a ostatní Klokánky, kde nebyla nutná rekonstrukce nebo kde rekonstrukci hradilo město a kraj (Štěrboholy a Brno) z darů veřejnosti vybavil. Platy zaměstnanců FOD včetně vedení byly výrazně podprůměrné i v rámci platů v neziskové sféře (průměrně 14 643 Kč hrubého, 11 736 Kč čistého).
Tvrzení žalované, že FOD špatně hospodařil a špatně nakládal s prostředky, je tedy zcela nepravdivé. Odůvodňovat špatné a dokonce velmi špatné hospodaření skutečností, že byly čerpány řádně splácené půjčky a úvěry, je naprosto nelogické. Pokud jsou půjčky a úvěry známkou špatného hospodaření, pak nechť jsou zrušeny banky. Úvěry přece čerpá většina lidí, ať již soukromníků nebo podnikatelů, pokud chtějí realizovat nějakou větší investici. Úvěr v roce 2011 byl například vynucen skutečností, že na počátku roku 2010 získal FOD příslib finančních prostředků z EU v rámci ROP Jihozápad na rekonstrukci budovy Klokánku v Jindřichově Hradci ve výši 19 838 680 Kč, přičemž koncem téhož roku při přehodnocování projektů mu bylo oznámeno, že jeho projekt byl zamítnut, viz přílohy č. 35 a 36. Přesto se 1. 6. 2011 podařilo Klokánek v Jindřichově Hradci otevřít – viz příloha č. 37.
Stejně tak nepodložené je odůvodňování špatného a dokonce velmi špatného hospodaření žalobkyně žádostmi o mimořádné dotace. Ve skutečnosti se jednalo pouze o jednu mimořádnou dotaci, a to v roce 2006 za situace, kdy FOD nepožádal o řádnou dotaci na Klokánky, protože nepředpokládal nesmyslný výklad poslanecké novely zákona o státní sociální podpoře, zaujatý ze strany MPSV až po nabytí její účinnosti, kdy namísto Klokánkům byl „příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc“ vyplácen rodičům, kteří o děti nepečovali, a kteří je dokonce týrali a zanedbávali. V říjnu 2005 vydalo MPSV následující pokyn (uvedený i na formuláři k žádosti o příspěvek):
- dávka příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc náleží dítěti,
- zařízení z ní nesmí čerpat na nic jiného než na stravu, ošacení a další přímé potřeby dítěte. Nespotřebovanou část (podle věku dítěte deset až patnáct tisíc korun měsíčně) nutno předat dítěti resp. jeho zákonnému zástupci. (pozn. žalobkyně: Zákon říká, že jde o dávku na péči o dítě, nikoli na jeho osobní potřeby. Zákonodárce měl samozřejmě na mysli úhradu nákladů na veškerou péči, nikoli odměnu rodičům za to, že o dítě nepečují, příp. je dokonce týrají či zanedbávají),
- pokud dítě není v zařízení celý kalendářní měsíc, nenáleží dávka vůbec. (pozn. žalobkyně: Jiné dávky náleží celé, i když podmínky pro ně byly splněny jen jeden den. Zákon nikde nestanoví, že dávka nenáleží, pokud dítě není v zařízení celý kalendářní měsíc. Klokánky tedy nedostávají ani korunu, byť tam dítě bylo téměř dva měsíce – např. od 2. 2. do 30. 3.),
- pokud dítě v době rozhodnutí o dávce již v zařízení není, vyplatí se celá dávka rodičům. (pozn. žalobkyně: Zařízení může o dávku požádat teprve tehdy, když rodiče o ni do dvou měsíců od doby, kdy jsou k podání žádosti úřadem vyzváni, sami nezažádají. Značnou část dávek proto i z tohoto důvodu dostanou namísto zařízení rodiče).
O tomto neuvěřitelném výkladu informovala ve dnech 24. až 27. 4. 2006 na základě tiskové konference FOD (viz tisková zpráva – příloha č. 26) i celostátní média, např. ČT, viz http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/206411000100424 – od 11. minuty, dále deník Právo a Rovnost, viz přílohy č. 27 a 28. Vyjádření zástupců MPSV je značně nepřesvědčivé a tvrzení, že na problém poukazovali i v průběhu projednávání předmětné poslanecké novely, i nepravdivé. Pro tuto novelu zvedlo ruku 170 ze 179 poslanců, včetně tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Škromacha. Těžko by souhlasil s tím, aby se dávka vyplácela jako odměna rodičům, kteří o své děti nepečovali, a kteří je dokonce týrali či zanedbávali. Kromě toho měli úředníci MPSV do účinnosti novely sedm měsíců času navrhnout její změnu.
Zarážející je, že v této době byla ředitelkou odboru rodinné politiky a sociální práce MPSV současná ministryně Mgr. Michaela Marksová, takže o situaci, kdy namísto Klokánkům šel příspěvek rodičům, musela vědět, stejně jako o tom, že pro rok 2006 si FOD nepodal žádost o dotaci v řádném dotačním řízení. Přesto žádost žalobkyně o mimořádnou dotaci žalovaná zneužila jako doklad o špatném hospodaření žalobkyně. Ani její tehdejší vyjádření v médiích, že „změna od 1. 6. 2006 ve skutečnosti přináší do zařízení skoro dvojnásobek peněz“, není pravdivé. Blíže k důvodům žádosti o mimořádnou dotaci žalobkyně odkazuje na dopis tehdejšímu ministrovi Škromachovi ze dne 23. 5. 2006, viz příloha č. 29.
Každý soudný člověk musí uznat, že důvodem žádosti o výše zmíněnou mimořádnou dotaci nebyly žalobkyní zaviněné problémy v hospodaření FOD, ale nelogický výklad zákona ze strany úředníků MPSV. V deníku Právo autorka novely poslankyně JUDr. Eva Dundáčková uvedla: „Nikdo nevznesl žádnou věcnou námitku. Prošlo to hladce Sněmovnou i Senátem. Mně to připadá jako projev úřednické stupidity. Ta dávka je i nazvaná, že je pro dítě umístěné v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Čili je to logicky na náklady spojené s umístěním dítěte do tohoto zařízení. Nemohu to nazvat ničím jiným nežli bojem proti Klokánkům, proti FOD a proti této formě náhradní péče, protože bohužel u nás pořád zůstává dogma, že ústavní péče je nejlepší.“, příloha č. 27.
Kromě toho FOD v roce předcházejícím žádosti o dotaci, tj. v roce 2005, odevzdal do státního rozpočtu o 788 443 Kč víc, než ze státního rozpočtu čerpal. Celkové příjmy ze státního rozpočtu činily 20 424 257 Kč (dotace MPSV: 18 361 077 Kč, dotace MŠMT: 245 000 Kč, příspěvek na dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc: 1 818 180 Kč), naše odvody do státního rozpočtu činily 21 212 700 Kč (zákonné pojištění z mezd: 12 848 527 Kč, daň z přidané hodnoty: 8 364 173 Kč), viz příloha č. 29, což je situace v neziskové sféře poněkud neobvyklá.
Není chyba žalobkyně, že NKÚ kritizoval MPSV za způsob poskytnutí této dotace – ministerstvo mj. nestanovilo termín jejího vyúčtování. Způsob využití dotace ze strany FOD však shledal správným.
Odůvodňovat touto dotací „špatné a dokonce velmi špatné“ hospodaření žalované tedy rozhodně není na místě. Totéž platí i o údajné mimořádné dotaci z roku 2008, která ve skutečnosti mimořádnou dotací nebyla. Tehdy Ministerstvo financí dodatečně uvolnilo 15 milionů korun a zaslalo je MPSV s účelovým určením pro FOD, viz dopis žalobkyně ministrovi Ing. Miroslavu Kalouskovi ze dne 25. 1. 2008 se žádostí o pomoc při zakoupení a rekonstrukci vojenského objektu v Janovicích nad Úhlavou na Klokánek – příloha č. 30. Tehdy totiž regionální politici, zejména politici za KDÚ ČSL, vznik tohoto Klokánku podporovali, protože v západních Čechách žádné takové zařízení nebylo a byl zájem účelně využít opuštěné vojenské objekty. Důvodem této žádosti tedy nebyly problémy v hospodaření FOD, ale vznik a zprovoznění Klokánku Janovice nad Úhlavou, což se také příští rok stalo.
Stejně tak zavádějící a nesprávné je argumentovat žádostí o dotaci z roku 2012, která byla motivována den předtím schválenou novelou, jejíž negativní účinky na provoz ZDVOP žalobkyně předpokládala, viz příloha č. 12. V té době FOD řádně hradil veškeré odvody i mzdy. Mluvit tedy o častých žádostech o dotace z důvodu špatného hospodaření FOD rozhodně není na místě. Kromě toho, i pokud bychom dodatečné finanční prostředky z roku 2008 považovali za mimořádnou dotaci, za 25 let existence FOD nelze dvě žádosti o mimořádnou dotaci považovat za žádosti „časté“, jak tvrdí žalovaná (i pokud bychom odhlédli od důvodů jejich podání). Ve svém blogu nazvaném „Klokánky a veřejné peníze“ paní Marksová uvedla, že „podobnou částku formou mimořádné dotace dostává FOD od ministerstva již několikátý rok po sobě“, přičemž zde rovněž nepravdivě tvrdí, že „FOD vždy plně využíval a využívá řádné dotace vypsané MPSV a obvykle touto cestou obdržel maximální možnou podporu“, viz příloha č. 31. Ve skutečnosti však, jak uvedeno výše, FOD pro rok 2006 o řádnou dotaci nepožádal, a jak lze zjistit ze stránek MPSV, např. pražské zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc „Dům tří přání“ obdrželo na kapacitu 7 míst pro rok 2009 dotaci ve výši 780 000 Kč, tj. 111 428 Kč místo/rok. FOD obdržel na pražské Klokánky v celkové kapacitě 116 míst pro rok 2009 dotaci MPSV ve výši 5 500 000 Kč, tj. 47 413 Kč místo/rok, což je o 57,5 % méně, než získal Dům tří přání, přičemž Klokánky Dolní Benešov, Kroměříž, Havlíčkova ul. a Janovice nad Úhlavou neobdržely pro tento rok žádnou dotaci MPSV. Rovněž v odpovědi na interpelaci poslankyně Semelové ze dne 25. 9. 2014 (příloha č. 32) uváděla žalovaná nepravdivé a dehonestující skutečnosti o FOD, jak blíže rozvedeno pod textem této interpelace.
Žalobkyně vcelku důvodně předpokládala, že novela nakonec nebude schválena, neboť proti ní byly velké výhrady ze strany odborné veřejnosti, a dvakrát byla vrácena – jednou senátem, podruhé prezidentem. Nakonec byla přijata hlasy čtyř nezařazených poslanců, přičemž žádný poslanec za ČSSD pro ni ruku nezvedl.
Skutečnost, že nové vedení FOD přiznalo chyby v hospodaření, byla nesporně motivována snahou zavděčit se MPSV, a získat tak mimořádnou dotaci. O jakých chybách nové vedení FOD hovořilo? I v médiích pan Vaněk stejně jako v předmětné žádosti o dotaci uvedl, že již přestali přijímat „přespočetné“ děti a že v rámci optimalizace přizpůsobí činnost FOD požadavkům krajů. A jak tato „optimalizace“ dopadla? Bylo zrušeno všech 22 poboček zaměřených na terénní práci a sanaci rodin i všech pět azylových domů FOD, jakož i polovina kapacity Klokánků.
Přitom v letech 1990 až 2015 pobočky FOD řešily celkem 53 930 případů ohrožených dětí, v azylových domech FOD pro rodiny s dětmi našlo útočiště celkem 2 232 dětí i se svými rodiči a 37 dospělých svěřenců z dětských domovů a jiných ústavů a do Klokánků bylo umístěno celkem 6 228 dětí, z toho 1 317 bylo mladších tří let. Tvrdit, že činnost poboček, azylových domů a poloviny Klokánků byla pro praxi a ohrožené děti nepotřebná, tedy neodpovídá realitě a zájmům ohrožených dětí, stejně jako tvrzení, že lepší je „přespočetné“ děti nepřijímat, a to i za cenu rozdělování sourozenců.
Ostatně v otevřeném dopise předsedovi vlády ze dne 29. 2. 2016 tvrdí nové vedení FOD něco jiného – jako hlavní příčinu svých současných potíží identifikuje špatný zákon – doslova se zde uvádí:
„A já se ptám, proč mají děti a zaměstnanci těchto ZDVOP pykat za špatný zákon, který naši zákonodárci vytvořili? A na který byla i pro MPSV před jeho platností udělána studie, viz příloha, která přímo toto předpověděla! K čemu to pak bylo? Chtělo to snad MPSV vidět v praxi? To je ale trochu velké riskování! A riskování s budoucností stovek dětí a stovek lidí!
Od roku 2013 je tady prokazatelně nastaveno špatné financování tohoto typu péče, jedná se o systémovou chybu a skutečně není možné pro tato zařízení čekat až do dubna 2017. To je likvidační – a VY včetně paní ministryně to víte! Jak je možné, že ministerstvo financí tvrdí, že rozpočet pro MPSV byl schválen již v prosinci 2015 a od 1. 1. 2016 mělo MPSV peníze připravené k čerpání a přesto doposud nedorazily peníze na příslušné kraje a ty pak následně nemohly vyplatit státní příspěvek na děti ani za prosinec 2015. Nyní nemáme na našich účtech státní příspěvek za děti, které v zařízeních byly v prosinci 2015, ale ani v lednu 2016. Přesto jsme museli za prosinec odvést do státního rozpočtu částku 2,8 milionu korun a za leden jsme již odvedli více jak 2 miliony korun, a to přesto, že jsme od MPSV žádné peníze neobdrželi. Tohle se Vám zdá fér???“, viz příloha č. 8.
K námitce, že z ničeho nevyplývá, že vyjádření senátora Veleby bylo inspirováno výroky žalované, žalobkyně přikládá komentář Františka Matějky, vyhlášeného na idnes.cz za blogera roku, který na základě nepravdivých výroků žalované dospěl k závěru, že FOD obdržel z veřejných zdrojů 1,8 miliardy korun (90 % z údajných dvou miliard) a pateticky se ptá „Kde jsou, paní Vodičková“, přičemž uvádí i další dehonestující výroky vůči žalobkyni,.jakož i komentář komentátora LN Martina Zvěřiny, který doporučuje „paní Vodičkovou prověřit, protože dlouhodobě její činnost (podnikání) připomíná hru, které se též říká Letadlo.“, kromě dalších dehonestujících výroků. Oba komentáře vyšly krátce po nepravdivých obviněních žalované ze špatného hospodaření žalobkyně a jsou zcela evidentně jejími výroky inspirovány.
Z výše uvedených důvodů považuje žalobkyně námitky žalované za nedůvodné a na omluvě ze strany žalované trvá, což je to nejmenší, co může požadovat.
JUDr. Marie Vodičková, žalobkyně